Žďár nad Sázavou Město Žďár nad Sázavou leží 4km severně od Vatína, má zhruba 24 000 obyvatel a je významným kulturním a sportovním centrem širokého okolí. Osada Žďár vznikla při cisterciáckém klášteře založeném Bočkem z Obřan roku 1252. Po krátkodobé existenci v místech označovaných dnes "Na starém městě" byla přemístěna na levý břeh řeky Sázavy do míst dnešního historického jádra. O Žďáře jako městečku se poprvé zmiňuje listina z roku 1293. Podle zachovaných urbářů z roku 1407 čítalo městečko 93 usedlostí, roku 1462 na 97 usedlostí a roku 1483 na 104 usedlostí. Roku 1588 se dostal žďárský klášter pod pravomoc olomouckého biskupství. Toto bylo příčinou dlouholetého sporu biskupství s klášterem, který nechtěl nový stav uznat. Městečko Žďár stálo na straně kláštera. Spor byl ukončen kardinálem Františkem z Dietrichštejna zrušením cisterciáckého kláštera roku 1606 a diplomatickým vyrovnáním s městečkem roku 1607. Kardinál tehdy povýšil městečko Žďár na město a udělil mu nová privilegia a nový znak. Později se bývalé klášterní panství stalo soukromým majetkem kardinála. Roku 1638 odkoupil cisterciácký řád žďárské panství z pozůstalosti kardinála Dietrichštejna a do Žďáru se navrátili cisterciáci. Na konci třicetileté války, roku 1642, byl napaden klášter Švédy, ale ozbrojení měšťané jej ubránili. Roku 1647 Švédové město vydrancovali. Roku 1704 potvrdil císař Leopold I. městu Žďáru jeho výsady a rozmnožil jeho znak. Tohoto rozmnoženého znaku používá město dodnes. Po zrušení kláštera císařem Josefem II. přešlo jeho panství do správy Moravského náboženského fondu a po jeho prodeji mělo postupně několik majitelů. Ve druhé polovině 19. století se začal ve městě rozvíjet národní život. Vznikla řada kulturních spolků a v letech 1884 - 1901 zde působil první český odborný lesnický spisovatel a redaktor Jan Doležal (1847 - 1901). Pro žďárské kulturní spolky postavilo město Národní dům (Městské divadlo) slavnostně otevřený roku 1901. Na přelomu 19. a 20. století vznikly první větší podniky, hlavně obuvnické. Město získalo ve dvou etapách (1898 -1905) železniční spojení (Havlíčkův Brod - Žďár - Nové Město - Tišnov). Došlo též k prvním větším zásahům do staré zástavby města. V souvislosti s tím se ve městě roku 1911 ustavilo prvé Družstvo pro stavbu rodinných domků. Na frontách první světové války v letech 1914 - 1918 padla řada žďárských občanů. V roce desátého výročí vzniku Československé republiky, roku 1928 navštívil město president T.G.Masaryk. Snímek z této návštěvy se stal velmi populárním v tisku a byl vzorem pro československou známku vydanou roku 1938. Druhá světová válka postihla město nejvíce ve svých posledních dnech. V květnu 1945 byla zničena nebo poškozena řada domů. V roce 1949 došlo ke sloučení s obcí Zámek Žďár a místo původního úředního názvu Žďár byl zvolen nový název města - Žďár nad Sázavou. Po válce došlo k několikanásobnému vzrůstu počtu obyvatel. Bylo to v souvislosti s výstavbou strojíren a sléváren - Žďas. Vznikly nové části města a v sedmdesátých letech bylo přestavěno celé historické jádro. Zelená hora : Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře - Nález domněle neporušeného jazyka sv. Jana Nepomuckého a přípravy k jeho svatořečení byly podnětem opatu Václavu Vejmluvovi k založení kostela zasvěcenému novému světci. Podle tehdejší tradice se Janu Nepomuckému dostalo prvního duchovního vychování v bývalém klášteře v Nepomuku, ze kterého přišli i první mniši do Žďáru. Na pahorku tehdy zvaném Černý les nebo Strmá hora založil opat Vejmluva novému světci poutní kostel. Místo bylo nazváno podle Zelené hory u Nepomuku. Stavbu provedl Santini v letech 1719 - 1722 a vytvořil tak jedinečné dílo barokní gotiky. Půdorys kostela je odvozen z kruhu, do kterého byl vepsán desetiúhelník. Po obvodu se střídá pět hrotitých kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět kaplí oválných. Číslo pět bylo zvoleno podle svatojánské legendy, která hovoří o pěti hvězdách, které se objevily nad tělem mrtvého světce. Kaple při vnějším pohledu spolu s hrotitými okny vyvolává dojem gotického opěrného systému. Těmto kaplím odpovídá pět kaplí na pětiúhelníkovému půdorysu začleněných do desetiúhelníkového ambitu. Santini zde přidal "pole poutníků", ambity s kaplemi pro poutnické modlitby. Ve vnitřním prostoru kostela jsou oválné obvodové kaple spojeny s ústředním válcovým prostorem užšími lomenými oblouky. Ústřední prostor je zaklenut kopulí s lunetami, která je nesena deseti pilíři. V prvním patře jsou tribuny odpovídající přízemním kaplím a ve druhém patře je vedena kolem paty klenby desetidílná galerie. Štuková dekorace se omezuje na motivy protínajících se a přesekávaných žeber připomínajících Santiniho síťové klenby. Hlavní oltář na východní straně je umístěn do vysoké arkády. Vrchol oltáře sahá až k zábradlí galerie druhého patra. Plastiky pěti andělů na hlavním oltáři a čtyři evangelisté jsou prací chrudimského sochaře Jana Pavla Čechpauera z let 1725 - 1727. Tři z andělů na hlavním oltáři nesou kouli (nebeskou klenbu) ozdobenou pěti hvězdami. Na kouli stojí postava sv. Jana Nepomuckého. Tato plastika je dílem Řehoře Thenyho. Jeho prací jsou i reliéfy na nosítkách pro poutní stříbrnou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1729 od pražského zlatníka J.Diesbacha, která se po roce 1784 ztratila. Kostel sv. Jana Nepomuckého je zařazen do seznamu památek UNESCO. Ostatní zajímavosti : Radnice - jednopatrová budova v severozápadní části náměstí. Postavená zřejmě na konci 16. nebo začátkem 17. století. Při úpravě ve druhé polovině 18. století dostala budova vzhled, který si zachovala v podstatě dodnes. Uvnitř se zachovaly z této doby klenby v bývalém průjezdu a přilehlém prostoru. Fasáda nese klasicistní znaky těchto posledních úprav. V roce 1839 byla k radnici přistavěna věznice s bytem profousa (správce věznice). Dnes je tato část novodobě přestavěna. Stará budova radnice slouží k reprezentačním účelům a přízemí jako výstavní síň. Tvrz - stojí nedaleko farního kostela nad řekou Sázavou a je jednou z nejstarších budov ve městě. Byla postavena kolem roku 1300 hamerníkem Kuncmanem, který vystavěl i hamry a mlýn, tzv. Hamrmýl (dnes Novamyl). Zachovala se v pozdně gotické přestavbě s barokní střechou a je v ní dnes umístěno Regionální muzeum. Farní kostel sv. Prokopa - stojí nedaleko náměstí. Prvá zmínka o kostele ve městě je z roku 1391. V letech 1521 - 1560 byl téměř úplně přestavěn v pozdně gotickém slohu a 28.7.1560 byl posvěcen "ke cti Boží a sv. Prokopa". Ze staršího vnitřního zařízení se zachovala pozdně gotická plastika Madony s dítětem z druhé poloviny 15. století a barokní obraz sv. Prokopa s prokopskou legendou, který býval na starém hlavním barokním oltáři. Obraz maloval roku 1778 kutnohorský malíř K.Kautsch. Za celkových oprav kostela v sedmdesátých letech v něm byla umístěna nová křížová cesta. Cínové reliéfy jsou replikou křížové cesty od sochaře K.Stádníka v kostele sv. Václava v Olomouci. Bývalý cisterciácký klášter - ve Žďáře nad Sázavou je dnes v podstatě dochován v barokní podobě, kterou získal za opata Václava Vejmluvy (opatem 1705 - 1738). Za jeho správy byly provedeny rozsáhlé přestavby i novostavby jak v areálu kláštera, tak i na klášterním panství. Přestavby byly prováděny v duchu "barokní gotiky" předním architektem českého baroka Giovanni Santinim. V klášteře byl v letech 1706 - 1722 přestavěn konventní (dnes farní) kostel Nanebevzetí P.Marie. Nově byly zbudovány kolem roku 1720 konírny šlechtické akademie a tehdy též začala stavba prelatury. Nedaleko kláštera byl postaven před rokem 1734 hospodářský dvůr, tzv. Lyra (též Nový dvůr). Pokud hledáte kompletní a podrobné informace o tomto městě navštivte oficiální internetové stránky města na http://www.zdarns.cz